Členové Akaflieg Prag, studentského leteckého spolku Německé Techniky v Praze hledali o jarních prázdninách roku 1932 příznivý plachtařský terén, nepříliš vzdálený od Prahy. Dosud vyzkoušené svahy v Krušných horách se jim nezdály zrovna vhodné. Krkonoše zas byly poměrně vzdálené. Bez podstatného úspěchu v dalším hledání na severu Čech se na čísi radu vydali na cestu územím Českého středohoří s jeho mnoha vrcholky vulkanického původu. A najednou poslední, nejjižnější z nich, se objevil kopec Raná. Holý hřbet se třemi vrcholky, dlouhý téměř 1,5 km, pozvolna vystupující z nížiny, z obou stran vhodný k létání při západních i východních větrech. Úzký hřbet tvořil hřebenovou linii. Plachtařský svah jak z letecké příručky. Mladí letci ve venkovské hospodě okamžitě navázali styky s vesnickými správci. Ve vsi Rané na severovýchodní straně hory žilo asi 500 obyvatel, 75% z nich bylo Čechů. V obci Hrádku na severozápadním svahu byla situace jiná, zde bydlela německy mluvící většina. Mezi oběma obcemi stála společná škola, která včetně dvou učitelů byla vydržována sudetoněmeckým Kulturverbandem z dobrovolných příspěvků Němců. Jazyková hranice vlastně probíhala podél hřebene Ranské hory. Mladí letci samozřejmě na kopec vystoupili. Koupajíc se v potu vylezl s nimi na vrchol i vesnický strážník Krupička, aby jim vysvětlil komplikované majetnictví potenciálních startovacích míst a obecních polí, která patřila do tří okresů. Tři měsíce do žní a semestrálních prázdnin sotva stačily ke zvládnutí potřebné papírové vojny pro získání povolení k létání na tomto území. Kolik podpisů sedláků a nájemců honiteb muselo být vyprošeno, také i od těch, jejichž pole mohla být možná jen přelétána - tak to chtěl úřední šiml. Potom byly podány žádosti příslušnému ministerstvu ve čtyřech vyhotoveních s pozemkovými výměrami a katastrálními mapami, samozřejmě v úřední české řeči. Nakonec byl Akaflieg Praha uznán ministerstvem veřejných prací jako držitel vrchu Raná.

Dne 1. září 1932 konečně vyrazila karavana z Prahy do Hrádku se dvěma školními kluzáky Zögling (Stamer-Lippisch), s nářadím, obytnými stany, bednami, skříňkami a s gumovými lany. Mezi stromy ovocného sadu vyrostl stanový tábor. 2. září dopoledne, roku 1932 začala historie plachtění na Rané prvním startem. Ten vykonal Erwin Primavesi letem trvajícím jen pár minut. Během tohoto letního tábora se 37 účastníků školení činilo a nalétalo se tehdy 490 startů. Získalo se 7 zkoušek A a dvě B zkoušky. Letecký provoz se stal v kraji podívanou a startovací plochy byly ustavičně obleženy diváky. Při prvém soustředění bohužel nevanul dostatečně silný vítr, aby se mohlo řádně plachtit na svahu.

To se podařilo až 13. listopadu. Instruktor E. Primavesi se udržel na Zöglingu s krytem Hi (tj. konstrukce Wolfa Hirtha) ve vzduchu 2 hodiny a 25 minut. Tímto letem splnil zkoušku C. Ve startovacím družstvu pomáhal také člen lounské skupiny Masarykovy letecké ligy Josef Ryll. Dosažený sportovní výkon byl zveřejněn v několika novinách a i pražský rozhlas přinesl senzační hlášení. Pod vedením mladého (17 let) plachtařského instruktora MLL z Prahy začali s létaním na Rané také budoucí letci z Loun. Pro hangárování svého kluzáku Skaut získali stodolu v obci Hrádek. 29. září došlo k přestěhování a ještě týž den se podařil mladému instruktorovi Jaroslavu Špitálskému let, trvající 46 sekund. Jásot lounských letců byl obrovský.

Jat zvědavostí, způsobenou lounskou skupinou, přišel na kopec Raná sám velký plachtařský mistr Ludvík Elsnic, aby si učinil vlastní dojem o přednostech tohoto terénu. Koncem října přijel spolu s pražskou skupinou MLL a jejich větroněm "Praha" konstrukce ing. Šlechty. Zapomněli však doma podvozek a tak museli "Prahu" vynést na svých zádech až na vrchlek hory. Námaha se moc nevyplatila, nefoukal příznivý vítr a L. Elsnic po pěti minutách přistál dole pod kopcem. Teprve 20. listopadu, týden po letu Erwina Primavesiho se podařilo Ludvíku Elsnicovi plachtit za východního větru 1 hodinu a 4 minuty. Tento let byl uznán jako český rekord. V té době už mělo všech sedm účastníků prvního kursu lounské skupiny zkoušku A, splněnou na východním svahu Rané. Proto začali už v následujícím roce s výstavbou prvního dřevěného hangáru. K jeho stavbě na jihovýchodním svahu bylo použito vyřazeného materiálu ze železničních vagónů. Pro předpokládanou Ústřední plachtařskou školu vznikla řadová správní budova s ubytovnou. Další dva dřevěné hangáry a srub tvořily později komplex letecké školy. Nad objekty školy zřídil lounský pivovar výletní restauraci s překrásným panoramatickým pohledem na pestré letecké dění.

Letecký spolek Akaflieg zorganizoval v létě 1933 opět stanový tábor pod severozápadním svahem Rané na území vsi Hrádek. Počet účastníků vzrostl na padesát, byli mezi nimi i "hostující žáci", kteří nepatřili do skupiny Akaflieg. Student přírodních věd G. Pitschak zde překonal odpoledne 15. září český dosud trvající rekord letem 4 hod. 17 min. na kluzáku Hi-Zögling, potom, co už dopoledne E. Primavesi plachtil 3 hodiny a 16 minut.

V roce 1934 se konaly na Rané 1. národní závody plachtařů MLL. V jejich průběhu byly vytvořeny naše první tři národní rekordy. Gerhard Pitschak, coby hostující účastník, překonal rekord v letu na čas výkonem 8 hod. 15 min. na větroni Grunau Baby I, který byl uznán FAI. Celkově získal v závodech druhé místo za pilotem Rodovským, který ustanovil zbývající dva rekordy. V letu na vzdálenost přistál v Chomutově, 25 km od místa startu a dosáhl převýšení 860 metrů. Závodů, probíhajících od 2. do 12. září se zúčastnilo 6 kluzáků a 12 větroňů. Těšili se velké pozornosti diváků. Navštívilo je celkem asi 30 tisíc diváků z okolí, ale i z daleka. Věřejné slavnosti MLL v neděli 9. září se zúčastnila i oficiální delegace z Prahy, vedená předsedou vlády Malypetrem. V tomto roce získali také němečtí akademičtí letci poprvé pevnou střechu nad hlavou. Sedlák Zienert jim v Rané zdarma přenechal k volnému použití opuštěnou usedlost.

II. národní závody plachtařů MLL opět na Rané nedosáhly pro nepříznivé počasí ani zdaleka výsledků z loňska. Celková jejich úroveň byla však zato vyšší, zúčastnil se jich dvojnásobný počet plachtařů i větroňů. Během závodů, které se konaly od 30. 6. do 12. 7. 1935, byl dvakrát překonán rekord letu na čas. Nejprve Antonínem Půrokem (10 hod. 21 min.) na větroni Praha II Delfín. Vzápětí byl překonán Slávou Rodovským na MO-IX časem 10 hodin 31 minut. Poprvé se bodovalo podle zvláštních propozic a absolutním vítězem se stal František Pitrman s větroněm Kassel 20 "Tatra".

Po dvou letech praktické činnosti byla v roce 1936 oficielně otevřena Ústřední plachtařská škola MLL. Jejím vedoucím se stal ing. L. Elsnic. Pro potřeby četných plachtařských skupin, které "poskakovaly" na všech možných mezích, se stalo hlavním posláním školy cvičit instruktory do místních odboček MLL. Od praktických počátků plachtařské školy na Rané v roce 1934 až do přerušení její činnosti v roce 1938 bylo zde vycvičeno 736 frekventantů, kteří provedli 17 272 startů a složili 108 zkoušek C.

Příznivého plachtařského terénu nebylo používáno jen členy MLL a Akaflieg. Své pravidelné letní tábory zde měly i skupiny ČOS (Sokola) a VDF i.d. ČSR (Německého leteckého svazu v ČSR). Svornost byla ve snaživosti mládeže obou jazyků. Byli to plachtaři táhnoucí za jedno lano, třebaže jednou byl jeho kruh zavěšen na Skauta, podruhé na Zöglinga. Bylo mnoho příkladů vzájemné soutěživosti i oboustranné přátelské spolupráce a sousedské pomoci.

Po květnové mobilizaci v roce 1938 bylo upuštěno od závodů na Straníku u Žiliny a od 1. května do 19. června byla na Rané vyhlášena V. národní soutěž odborů MLL. Propozice dovolovaly soutěžit i na jiných letištích a také jen po nedělích. Během tohoto soutěžení se na Rané událo poměrně dost havárií. Racek 3 "Mrkev" zachytil při nízkém letu křídlem o strom, jeho pilot Josef Fořt vyvázl bez zranění. Šilhan přerazil svého Tuláka, A. Šubrt urazil příď "Šedého vlka", byl rozbit Zlín VI a Němci havarovali Zöglinga. Přesto závody pokračovaly. Ve čtvrtek 16. června navštívil soutěžní klání prezident republiky dr. Edvard Beneš. Které jiné sportovní letiště se může pochlubit takovou událostí? M.j. byl panu prezidentovi předveden v letu humpolecký motorizovaný Šedý vlk a Rodovského akrobacie na Gö-1 "Sokol". Vlastní soutěže se zúčastnilo 41 jednotlivců. Zvítězil Bartoloměj Klein před Karlem Prachařem. Marie Zadinová vytvořila ženský rekord v letu na čas výkonem 5 hodin 11 minut. 11. září 1938 při srážce Šedého vlka s větroněm Grunau Baby zahynul 25letý Jaroslav Koula z Kerhanic nad Orlicí. Jaroslav Valenta z Prahy se po srážce zachránil. Byla to první a poslední oběť na Rané v tzv. druhé etapě čs. plachtění, před druhou světovou válkou. 23. září 1938 byla vyhlášena druhá mobilizace. Erwin Primavesi ještě stačil uletět na GB-II několik přeletů v době, kdy už také VDF i.d. ČSR následkem dějinných událostí na podzim t.r. přestal existovat. Poprvé letěl v bouřce přes hřeben Krušných hor do Saska. Další let byl z Rané do Mělníka. Tím si splnil všechny podmínky pro získání "stříbrného C". Lavina dějin se už ale nedala zastavit. V říjnu 1938 vtrhl německý Wehrmacht do Sudet. Hangáry a budovy MLL zely prázdnotou. Čistě vymeteny byly teď k dispozici jen Němcům. Jejich euforie dnů "anšlusu" se však záhy stala kocovinou vystřízlivění. Tři čtvrtě roku poté byli mladí muží posláni do neblahé války. Na vrchu Raná se už nelétalo kvůli ideálu sportu, nádherné hře se sluncem, větrem a oblaky... Teď platilo školit a připravovat leteckým jednotkám v dostatečném množství měsíční kontingent spotřebního materiálu - piloty pro nákladní kluzáky a jiné, pro konečné vítězství určené zbraně.Nyní zde znovu sidlí aeroklub.Probýhají zde různé plachtařské akce a závody,létají se přelety a vneposlední řadě také elementární vícvik mladých pilotů.Dnes tu létá mnoho historických větroňů (oldtimerů) ale i pár laminátovích brusů,blaníků atd.